Je načase si dát odstup

31. ledna 2014 v 22:55 | THE |  Úryvky
"Madalim!" zařval černovasý muž stojící kousek dál. "Ona nám nic neudělá" otočila se na něj. "Musím mi všřit Jayi.." řekla potichu. V rohu byla šdá vlčice svázaná řetězy, ktré byly od její krve. "Myslím si že bychom měli jít.." trval na svém Jay. K Madalim si stoupla hnědovladá dívka "Madalim má pravdu.. musíme jí dát nejdříve šanci" podívala se na něho s ustaranýma očima. "Kate, raději by jsi měla zůstat s Arthurem vzadu.. sama víš že já s ní mám užší vzpomínky a tím na mě nebude tolik útočit, nejde o to, stejnak je svázaná, ale mohla by si ublížit.. a ty.." vyměnila si s ní pohled Madalim. Kate měla stále ustaraný výraz, ale narozdíl od malé Rose choulící se v druhém roku v Athurově náruči byla spíše klidná. Kate odklonila pohled na vlčici s narudlýma očima, která jí probodála pohledem "Elis..?" zamumlala


V tom se ozvalo sakřípání dveří. V nich se objevili dva docela si podobní bratři a rudovlasá dívka. "Přišli jsme jak to je šlo" řekla a za sebou zavřela dveře. "Díky Koran" usmála se Madalim. Ta jediná vypadala normálně, teda kromě jednoho z bratrů, toho strašího- Semila. Svýma žlutýma očima se podíval na malou Rose s potrhaným tričkem "Jak se sem dostala ona?" řekl klidným hlasem. Rose, malá zrzka, které mohlo být nanejvýše dvanáct let, se podívala na Semila. Dlouho ho ale nepozorovala, její pohled sjel na jeho mladšího bratra s rozcuchanými, hnědými vlasy- Jamese. S uslzenou tváři se vyprostila z Arthurova sevření a zamířila přímo k němu. S pláčem ho obejmula a prsty zaryla do svetru, na němž byly ještě vločky sněhu z venku. Koran se podívala na rozzuřenou vlčici. "Jakto že jí ovládla?" zeptala se Kate. Ta jen chvíli mlčela, než se rozhodla něco říct "My.. byla tam i původně Kaira.. pak ale zmizela.. a srpec měsíce on.. já nevím prostě.." vysypala ze sebe. "Něco jako tehdy když jsme byli rozdělení do těch světů.. jak jsme šli po tom ledu a KOran z ničeho nic po ní vyjela" řekla zamyšleně Semil. "Rozdíl je v tom že Eliza mě uklidnila, ale kdo teď jí?" obrátila se na něj Koran. Semil si podal z jednu ze židlí, která byla u starého stolu a sedl si na ni. "To nevím , ale vy dvě máte něco společného..". Rose se nachvlíli pustila Jamese. Ten celou dobu mlčel stejně jako Arthur, ani jeden s tomu neměl co říct. "A bude v pořádku, že ano?" podívala se svými hnědě pronikavými oči na Semila. Ten se na ni usmál "Že se ptáš! Jendou to dokázala, nevidím důvod proč teď ne!". To škublo s Jamesem "Ona už jednou v takovém stavu byla?". Semil se poškrabal na hlavě a nasadil svůj typický semil-face "Ona vám o tom neřekla?" ušklíbl se. "hej co vy dva jste vůbec dělali spolu?" řekla podezíravě Kóran. "Ehm.. že bychom se podkali v lese?" pokrčil rameny. "Z něj nikdy nic nedostaněš" řekla suše Kate. Už to vypadalo že dojde k hátce, nebýt toho že se z tamvého kouta ozvalo zařachocení řetězů. Vlčice se ohnala a řetězy se zaryly do jejého krku. Rose se zapištěním se schovala ze Jamese a jedním okem vykoukla do rohu. Vlčice zavčela a její oči se zablýskly narudlou barvou. Kate s sebou mírně cukla "Elis.. prosím" zašeptala a udělala k ní malý krok. Ona ale se pouze více zepřela a řetězy pronilky více do její kůže. Kate se zastavila "Proč to musíš být zrovna ty.. copak si nevzpomínáš jak jsme jako malé se schovávaly se slepě aby nás nenašly za to že jsme chodily si pro jídlo do spíže?" zeptala se a snažila se trochu pousmát. Vlčice se zklidnila s podívala se na ni. Kate opatrně udělala další krok "Elena nám říkala že se nemá cenu chvovávat, ybla to ta nejmileší osoba, po kom jsi přece jen pojmenovala Ellen?" tentokrát se usmát už bylo lehčí. "Několik let poté.. jsme se všichni setakli? Nevzpomínáš? V tom lese, ještě dnes když si vzpomenu musím se smát"

Hnědovlasá dívka vyskočila z keře a napnutým lukem mířila na tmavovlasého chlapce. "Co se to tu děje?" procedila mezi zuby směrem k Elis. Ta se usmála "Čekala jsem kdy příjde, to je James, pomůže se nám dostat do jejich hradu" pak se otočila k černovalé dívce s kočičími uši a ocáskem "A to je Madalim, je Issarka, taky nám pomůže". Kate opatrně odklonila luk "Do jejih hradu, on je od nich?" řekla stálce s podeřívavým pohledem. "Že se ptáš! Semil je můj brart, toho snad znáš?" zasmál se. Kate nezaváhala ani vteřinu a vyjela na něj "SEMIL JE TVŮJ BRAT?!" vykřikla a vypadala že keždou chvíli bude vraždit. Elis pohodila vlasama a s úsměvem si stoupla ke kamarádce "Časem si zvykneš"

"Tehdy jsme to byli my, my sjednocní.. a co Vánoce? Jak jsme seděli u krbu a Wett se pokoušel zpívat..? Na to si vzpomínáš?" udělala další krok. Vlčice se otočila k ní zády a zakňučela. "prosím.." řekla rozechvělým hlasem Kate. Vlčice se na ni koudkem oka ohlédla ale hned se otičila zpět. "Pojď Kate, dnes už nic nevyřešíme" vybídla jí Madalim. Kate si povzdychla "Přemýšlej o tom.. prosím" poté se skloněnou hlavou se vydala k přátelům.

Ellen stála u hnědovlasého chlapce sedícího na židli. "Jau!" vykřikl když se mu studený obklad dotkl kůže. "To jsou chlapi takový citlivci?" zeptala se zaraženě. "Ty raději mlč, jasný?" řekl našvaně. "Nemusím ti tady vůbec pomáhat, běž si raději za Sofi, ta ti určitě ráda pomůže" ohdodila vlhký kapesník a uraženě za sebou bouchla dveřmy. Jen se zavřely jedny, otevřely se druhé. "Konečně doma" usmála se Koran a odložila si šálu. "Nardárek Juniore!" vykřikl Arthurm, který si sundával kožené rukavice. "Nazdar tati" řekl přešle. "Tak co, jsou už popáleniny lepší?" zeptala se Kate mířící přímo do kuchyně. Už se chstal odpověď, ale tentokrát se ozvalo dunění kroků na schodech. "Mami!" vykřikla z části zrzavá, z části hnědovlasá dívka řítící se přímo do náruče Kate. Kate jí také objala "Jak jsis užila den?". "Nic mo.. s Ellen není do řeči" vzdychla. "A divíš se? Navíc nejsi jediná.. kdo teď se nemá s kým bavit" přitiskla si k sobě Sofii ještě více. "Ale vše bude dobré, slibuji" zašeptala


Magie je dar, který si neslouží všichni. Život je dar, který je pouze na půjčení. Přátelé jsou dar tvé oddanosti.

Tyto slova jí stále zněly v hlavě. V těch slovek viděla bíloou vlčici s modrýma očima. Lehla si na zem. Sice byla chladná, ale ani tak zdaleka jako její srdce. Jako její ledové srdce. Položila si hlavu na tlapy a povzdychla jsi. Ty řetězy tě neudrří na vždy. Řekl jí hlas v její hlavě. "Skapni" odsekla vlvčice. Ale, ale? Co se stalo? Ujely ti nervy? Nikdy bych nepočítala že je ještě dostanu k moci.. a ty víš co chci... . Škuba s sebou. "Svět ti nidky neodolí ovládat příběhy" přivřela oči. Pak se usmála "Až nastane příští noc, uvidí se kdo bude mít větší sílu, víru a odvahu". U posledního slova se ušklíbla a se stálým úsměvem se vydala do říše snů.


*Omlouvám se za chyby

*Je to kratší úryvek z jedné části kdy se vzbouřili "protivníci" Strážcu.

*Proto Kaira zmizela xD

*Elis se neumí ovládat

*Lishan sama někam zdhla, asi prožívá opět největří šoky v žovotě ._.

*Tak to vše, ještě jednou se omlouvám za chyby
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | 1. února 2014 v 7:59 | Reagovat

No nějaké chyby by se určitě našly ,ale máš to skvěle napsané .

2 Lea Lea | 2. února 2014 v 19:56 | Reagovat

Amazing!
Zajímavé, je si dej pozor na překlepy a chybičky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama