Úvod

17. ledna 2014 v 21:39 | THE |  Kniha1_Ledové Srdce
Je to už dávno co se začala šířit informace že se narodil strážce. Taky se někde říká že je hrozba a potomek zla. Stejně jako strážci. Tak kde je pravda?



Ještě mladá žena s dlouhými světlunce blonďatými vlasy a jemně růžovými oči se usmívala a seděla u krbu. Den jako jiný, venku sněžilo a ona trávila čas se svou dcerkou. Byla ještě tak malá..
Její jméno je Rose, Rose Haretta. Teda vlastně není. K když v dnešní době nikdo nic není. Stále se usmívala a houpala svou dcerku která se na ní dívala velkými modrými oči. Na chvíli odešla do malé místnosti která měla být kuchyň. Žila na samotě jelikož si přála aby jí její dceru neukradli. Tak jak to dělali. Kradli malé děti aby je vycvičili a pak poslali do války.

Míchala zrovna hustě a krásně vonící se polévku když najednou někdo zaklepal. Ztuhla. Kdo to může být? Nikdo neví kde bydlí. Možná je to jen někdo jako ona, chce se schovat a třeba má i hlad.
Rose byla skutečně štědrá žena. Sama by se rozdala aby pomohla ostatním.
Přišla ke dveřím ale na chvíli zaváhla. Už měla ruku na klice když v tom jí zase začalo napadat něco jiného. Co když jsou to poskoci co prohledávají lesy aby našli lidi do války. Polkla a otevřela dveře.
Čekala by dokonce spíše nějakého boháče co jí požádá o ruku a už nikdy nebude muset pracovat.
I toto bylo více pravděpodobné než to co uviděla.


Tam stála poněkud o trochu větší než obvykle bílá vlčice a upřeně se na ní dívala. U krku měla sepnutý černý lesklý plášť, který postupně byl delší a delší že jí zakrýval i celý ocas. Plášť měla na krku spojený nějakým krystalem ve zvláštním tvaru. V tom jí to došlo. Začala lapat po dechu s tále se nevěřícně zírala na vlčici. Byla to Kaira, doposud poslední strážce spravedlnosti, říkalo se o jejím velice zvláštním vzhledu, prý má na zádech stejně tmavé jako její oči ornamenty. Ale to Rose nemohla vědět, jelikož to zakrýval plášť. Kaira prošla kolem ní do domu a Rose stála stále jen v šoku u dveří.
"C-co se děje, ž-že tu jste.." řekla roztřepaným hlasem. Kaira chvíli mlčela a dívala se z okna. Pak se otočila zpět ke dveřím, které mezitím zavřela Rose. "Jde o mého nástupce" řekla bezcitně. V jejím hlase by jste sebe víc mohli hledat radost, zlost či lítost. Nic. "Nerozumím" vrtěla hlavou a těžce polkla aby zakryla nervozitu. Kaira popošla blíže ke dveřím vedoucí do kuchyně. Podívala se na žili kde seděla malinká holčička a zajímavě si jí prohlížela. Jsem tu v čas. Oddechla si. Měla čistě modré oči. Tak čisté jako křišťálová voda. "Tvá dcera" otočila se na Rose. "Cože? Ne! Ne! Jak to myslíš?!" začala řvát. Nenechá si ji vzít, utekla s ní od rodiny. Opřela se o dveře a zhluboka oddechovala. Nikdy neměla silnou povahu, rozhodilo jí naprosto cokoliv. Kaira si povzdychla "Musíš utéct, ta holka je předurčená v proroctví a budou jí chtít zabít. Nejlépe se jí vzdát a dát jí někomu známému co umí držet hubu". Rose sjela zády po dveřích a skončila v dřepu. Svoji dceru milovala nadevše, celý život utíkala a teď se jí vzdát? "Máš hodinu než se sem dostanou" řekla tiše Kaira a pak se rozplynula jako vzduch.
Chvíli tam jen tak seděla. Trvalo jí dlouho než si uvědomila co se stalo. Rychle se zvedla a vyběhla do kuchyně. Tam stále seděla její malá dcerka "Vlček!" řekla a začala tleskat svými malými ručičkami. "Slibuji.." začala pomalu Rose a dřepla si k ní. "Ať se stane cokoliv, ty budeš v pořádku" usmála se na ní a vzala a obejmula jí. I když nebyla žádné malé děcko stále milovala když jí matka doupala v náruči nebo jí obímala. Rose stekly první slzy. "Nikdy, slibuji, Elizo".
Když jí oblékla co nejtepleji oblékla si sama kabát a vyšla ven. Blízko u domu stála hnědá klisna. Vyhoupla Elizu do sedla. "Koník!" radovala se. Pak vylezla do sedala i Rose. "Bež" řekla na klysnu a dala povel. Ta se rozběhla. Trvalo to ani né půl hodiny a uslyšela štěkat psy. Mají její stopu. Věděla kam má jet, ke starému příteli Wettovi, žil na velkém hradě bez majitele. Byl tam jako ten "hlavní". O Elize by vše dokázal udržet v tajemství a rád by jí určitě pomohl. Ozvalo se další zaštěkání. Blíží se.
Rose pobídla klisnu a ta trochu zrychlila. Projížděli skrze malé potůčky, louky, ale nejčastěji po lese. Když se lesní cesta změnila v dlážděnou trochu se jí ulevilo, ale nezpomalovala. Pak se zpoza stromů začala objevovat velká kamenná stavba. Zastavila až před branou a začala bušit na dveře. Eliza stále seděla v sedle a tahala klisnu za hřívu.
Rose začala bušit na vrata a řvát. "Wette! Prosím, pomož te mi!". "Nepřítel!" ozvalo se z jedné věže. Asi si mysleli že se pokouší dostat dovnitř jako špeh převlečený za běžného člověka. "Prosím.." hlesla. Trvalo to ještě chvíli než se dveře začaly otevírat. První co uviděla byly hnědé oči, místy špinavě nažloutlé. Nezměnil se, stále má na středně dlouhé hnědé vlasy rovné jako pravítko. "Rose?" řekl zmateně. "Wette!" vykřikla a vrhla se mu do náruče. "Co tu děláš?" zasmál se. "Musíš mi pomoc, nemohu toho moc říct ale.." zasekla se. Začala tím že k ní přišla ta vlčice, pak že jí skutečně sledují a že musí Elizu schovat. Byl zmatený, Rose byla tak trošku blázen, těžko by jí věřil než uslyšel psí vytí. To znamená že psi našli velice čerstvou stopu. Ale nebyli to klasičtí psi, nýbrž nějací kříženci. Jejich vytí se trochu podobalo ptačímu skřehotu. "A co ty?" zeptal se. "Já se je pokusím odlákat" Sundala Elizu z koně a postavila jí vedle Wetta. "Buď hodná, ano?" zašeptala a naposledy si jí přitiskla k sobě. "Neblízni, tady se schováte obě dvě.." zkoušel Wett. "Můj život není k ničemu důležitý, jen ať ona ho má dobrý" pobídla koně a vyjela k lesu.
"Kam šla maminka?" zeptala se Eliza šišlavě. Wett jí vzal za ruku "Neboj se.." Rose jedna šílená..


Bylo slyšet stále hlasitěji psí vytí a dusot kopyt byl čím dál hlasitější. Rose ale nepřestávala bojovat, nechala klisnu ať jde po své cestě navíc je tak více zmate a běžela lesem. Její kroky se nezpomalovaly, pouze zrychlovaly. Utíkala jak jen mohla, pro svou dceru. Pak ale něco ucítila. Lesem se ozval výkřik. Byl to výkřik bolestí a kdo ví ještě čeho. Život zmizí.

* * *

"Wette, Wette!" běžela chodbou šestiletá holčička. "Elis! Jakto že nespíš?" sykl na ní Wett. "Já- já.. nemám dobrý pocit dnes jít spít.. bojím se.." řekla potichu. Wett k ní přišel a čapl si k ní "A čeho pak?" zeptal se. "Já- já nevím.." řekla ještě potišeji. "Běž spát, jiank zítra budeš unavená". Zavedl jí do jejího pokoje. Byla to kamnená místnost s vysokým stropem a lehce modrými doplňky. Nechtělo se jí spát. Nevěděla proč Nikdy takové probémy neměla. Asi hodinu ležela v postely, měla zavřené oči ale stále nemohla usnout.
Když v tom se ozvala rána. Křik, řev, výstřely. To pronikalo až k ní do pokoje. Prudce sebou škubla do sedu. Vzala si hebkou a tenkou peřinu blíže k tělu, jelikož jí to dávalo větší pocit bezpečí.
Netrvalo dlouho a dveře se rozletěly dokořán. Stáli tam dva muži se silnou postavou. "Další děcko, ber ho" řekl jeden a šel dál k jiným dveřím. Elis začala pištět když jí chytal. Zakousla se mu do ruky jak jen mohla. Ten zasyčel bolestí a pustil jí. Nečeklala a vyběhla z pokoje, sotva ale vyšla z dveří chytil jí další chlap. Cítila jak jí bere za ruku, myslela si že jí ju snad vykloubil jelikož stist bolel jak to ještě nezažila. "Nechte mě!" řvala a zmítala se. "Wette, Wette!" řvala čím dál hlasitěji. Náhle se ozvala odpověď. Neboj se, nic se ti nestane, příjdu si pro tebe, slibuji.
Další slib? Který se nesplní? Tehdy se toho odehrálo tolik že sama dodneška si toho moc nepamatuje. Pak si jen pamatuje jak jí zatáhly do mřížovaného povozu kde bylo dalších deset dětí. Mezi nima byla i ve stjeném věku hnědovlasá holčička s o něco světlejšíma očima. Elis si sedla vedle ní. Jeli dlouho, neví jak dlouho, ale ví že dlouho. Po cetstě jí chytl hlad a žízeň. K tomu dorazili až za úsvitu. Za tu dobu co jeli jim jeden dvanácti letý chlapec řekl ře to jsou poskoci co chytjí děti a pak je prodávají do bojových táborů kde se navzájem mají pozabíjet. Elis si uvědomila že už nikdy neuvidí Wetta, stratila člověka který jí měl rád.. ale jiného si zase našla.


Táák, tady je takový divný úvod, měla jsem co dělat to sepsat, začátek je pro mě hodně těžký. První kapitola by měla být do týdne, ale uvidím jak to bude se školou. Tak prosím okumentujte, nevím jak je to dlouhé, ale musela jsem to nacpat na co nejmenší formát. Kapitoly budou delší, takže se nebudu divit když se vám to nebude chcít číst :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | Web | 18. ledna 2014 v 12:39 | Reagovat

Skvěle napsané líbí se mi tvůj styl. Judáček Elis :(.

2 Furča - Elis (Kaira :3) Furča - Elis (Kaira :3) | Web | 18. ledna 2014 v 14:31 | Reagovat

[1]: On si to někdo četl O.o
Vďaka :3

3 Niky Niky | Web | 19. ledna 2014 v 10:37 | Reagovat

[2]: Si piš :3

4 Lea Lea | 20. ledna 2014 v 15:36 | Reagovat

Hej, já to znám! Psala jsi to i na m-u-j-s--s-v-e-t.blog.cz ale ten konec byl trošku jinak.. Kaira jí pomohla a odnesla do nějakého tábora.. Heh, jinak gratujuji, povedené. :)

5 Furča a Elis, jelikož Kaira everywere Furča a Elis, jelikož Kaira everywere | Web | 20. ledna 2014 v 16:50 | Reagovat

[3]: JOP XD
Ale teď jsem si to pozměnila, ale základ je stejný :)

6 Funnie Funnie | Web | 26. ledna 2014 v 22:13 | Reagovat

To je krásný... :3 a smutný :( Elizinka :3

7 Rartyns Rartyns | 29. ledna 2014 v 11:14 | Reagovat

Úchvatní. Kaira vypadá zajímavě, zajímalo by mě, co se stalo s Rose. Elis to má těžké a nevím jak to zvládne, ale doufám, že se jí už nic horšího nestane. každý tam jenom slibuje, pravda. X)

Je to dost smutné, já jsem při konci plakala (né docela, jen trochu). =´(

8 THE THE | 30. ledna 2014 v 14:19 | Reagovat

[7]: Kaira je můj nejoblíbenější charakter, taky že na povaze a vzhledu jse si u ní dala dost záležet

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama